Zrodila se vůně: historie a vznik parfémů

Zrodila se vůně: historie a vznik parfémů

Historie parfémů sahá překvapivě tisíce let do minulosti. Různé druhy vůní byly objeveny nejen ve starověkém Egyptě, ale také v Římské a Perské říši nebo Mezopotámii. Parfémy však v dávných časech nesloužily jen jako voňavý doplněk, ale především jako symbol hygieny a čistoty. A jak se parfémy, které tolik milujeme, s postupem času vyvíjely?

Není vůně jako vůně

A není parfém jako parfém. Ty totiž byly napříč celým světem používány nejrůznějšími způsoby. Ještě než se staly součástí módního průmyslu, sloužily parfémy třeba k označení šlechty. K vůním měli přístup pouze lidé z vyšší třídy – parfémy byly drahé a těžko dostupné. Jednou z prvních zaznamenaných výrobkyň parfémů byla chemička Tapputi, jejíž příběh byl nalezen na hliněné desce z Mezopotámie a sahal až do druhého tisíciletí před našim letopočtem. Působivé, že?

Voňavé pozdravy z Egypta

Nefertem

Starověký Egypt oslavoval parfémy – měly tu velký význam. Dokonce i v místní mytologii existuje zmínka, která říká, že bůh Nefertem je pánem parfému. Parfémy byly v Egyptě vyráběny pomocí destilace přírodních ingrediencí s vonnými oleji. Častými složkami byly samozřejmě květiny a ovoce. Vůně však nesloužily jen pro osvěžení kůže, ale také obydlí či veřejných slavností. Velkou roli v historii Egypta hrály především voňavé koupele a domácnosti, vládci si dokonce brali oblíbený parfém sebou do hrobu.

Parfém na bázi oleje

Perští králové byli proslulí svou osobitou vůní. Parfém byl jako jejich podpis a nikdo jiný nesměl používat stejnou vůni. Peršané dokonce vládli obchodu s parfémy a jsou považováni za vynálezce parfémů na bázi oleje. Podle dokumentů z těchto dávných dob v Persii existovalo mnoho dílen na výrobu parfémů, kde tvůrci rádi experimentovali s vůněmi a destilačními procesy. Zdá se, že jde o další základní stavební kámen parfumérství jako řemesla.

Řecko-římské vůně

Díky důkladné dokumentaci výroby parfémů, za níž stojí staří Římané a Řekové, se i dnes můžete setkat s řecko-římskými vůněmi. Jedna z nich pochází z roku 1850 před našim letopočtem – z nejstarší parfémové továrny světa. Parfémy byly spojovány s bohyní lásky Afrodité, s bohoslužbami a chrámy. Často tu bylo k provonění používáno kadidlo a myrha – aby rozvoněly veřejné lázně nebo při výrobě tělových balzámů a parfémů. I přes lásku k vůním však někteří Římané odsoudili používání parfémů kvůli bohatství a plýtvání, a tak po pádu Říma byly vůně zakázány a trh s parfémy pak v Evropě stagnoval po stovky dalších let, než došlo k jejich popularizaci.

Voňavé psaní a jiné dovednosti

Zatímco v Evropě došlo k útlumu parfumérství, ve starověké Indii nebo Číně se parfémy i nadále používaly v běžném životě. V Indii byl parfém neodmyslitelnou součástí tantrických rituálů. Ve starověké Číně byl parfém dokonce součástí inkoustů, se kterými se psalo. Číňané používali parfém také jako dezinfekci – věřili, že zbaví místnost nemoci. Parfém nebyl ani tak využíván na kůži, jako spíše na provonění okolí. Až později dorazila vlna používání osobních parfémů také do Číny – tehdy šlo především o silné orientální a kořeněné vůně.

Parfémy v Evropě

Během křížových výprav kolem 11. století křižáci přiváželi do Evropy materiály a techniky pro výrobu vůní z dálného východu. Popularita parfémů konečně stoupala a k dokonalosti ji přivedli Italové ve 13. století, kteří nahradili tekuté parfémy tuhými. Jedinečné aromatické látky ze svých cest dovážel Marco Polo, a tak se brzy Benátky staly obchodním místem vůní. Catherine de Medici, bohatá Italka, která se vdala za francouzského krále v roce 1519, je často připisováno rozšíření parfému do zbytku Evropy. Její italský parfumér Rene le Florentin pro ni vytvořil vůni z pomerančového květu a bergamotu – právě tehdy se parfém stal skutečným módním doplňkem. Evropští muži a ženy jej nosili na svých tělech, oděvech a parukách . Lidé začali do jejich výroby včleňovat složitější přísady, jako jsou ambergris, civet a pižmo pocházející ze zvířat. Protože pravidelná hygiena byla stále nepopulární, byly vůně použity k zakrytí tělesných pachů. Vůně byla v módě také proto, že pomohla odlišit bohaté vrstvy.

Rene Le Florentin a Catherine de Medici

Měnící se vkus a vývoj moderní chemie později ve Francii položil základy parfumerie, jak ji známe dnes. Alchymie ustoupila chemii. Francouzská revoluce v žádném případě nesnížila chuť pro parfémy, dokonce vznikla vůně zvaná „Parfum a la Guillotine“. Za postrevoluční vlády se lidé opět odvážili vyjádřit zálibu v luxusním zboží, včetně parfémů. Město Grasse v Provence se díky svým obchodům etablovalo jako největší výrobní centrum pro suroviny k výrobě parfémů. Obchodním protějškem mekky parfémů Grasse se pak samozřejmě stala Paříž.

Tvorba vůní

Přestože jsou parfémy známé po tisíce let, metody jejich výroby s postupem času změnily. Některé vonné materiály byly původně proměněny v balzámy, zatímco například složky z květin byly součástí vonných olejů. V průběhu častých obchodních cest parfuméři začínali používat i dovezené exotické suroviny, které byly často přidávány do vody. První lahvičky na parfémy byly ze dřeva a hlíny, postupně je nahradily krásné barevné skleněné flakóny.

Dnes jsou parfémy běžnými módními a osobními doplňky, které jsou vyráběny z přírodních i syntetických přísad. Ani zdaleka už nemusí být jen drahé a vznešené, některé jsou naopak dostupné a poměrně známé. V posledních letech se však na trhu znovu objevuje výskyt malých a exkluzivních značek vůní. Ty jsou známé jako niche parfémy, které vracejí milovníky vůní do tajemného světa parfumérů a výjimečných uměleckých klenotů, jimiž nikové vůně rozhodně jsou. Tyto vůně obsahují ty nejlepší oleje z celého světa a oživily vášeň k pravým parfémům i starobylému řemeslu. Pokud toužíte po takové vůni, nezapomeňte se začíst do článku, který vám napoví, jak si vybrat ideální a osobitý parfém, který se stane vaší součástí jako nádherný šperk. Protože parfém... není jen vůně.